Milí vesmírní přátelé, v minulém příspěvku jsem zmínila, že temný úplněk na ose Štír-Býk z nás mohl vytahovat hodně hluboká zranění a stará nefunkční přesvědčení. A že nyní je čas pouštění, odpouštění limitujících omezení z naší mysli.
Uvedla jsem pro inspiraci svou událost v Praze v metru, jak ty případné bubáky a kostlivce, kteří nám vylezou z našeho nevědomí, zpracovávat. Netušila jsem, jak to dopadne, ale důvěřovala jsem si už. A teď vím, že to byla moje hodně důležitá zkouška, jak naučené duchovní teorie využiji v praxi.
Nebylo to ale vůbec jednoduché období jednoho a půl měsíce. Musela jsem se za sebe opakovaně stavět, odepisovat, odvolávat se. Dopravní podnik mě odkázal na jinou firmu spravující aplikaci pro jízdenky a přehazovali si mě jako horký brambor. Ta firma nakonec uznala technickou chybu, omluvila se, a vrátila mi ale pouze 30 Kč za jízdenku 🙈 Takže o odpuštění pokuty jsem musela opět žádat dopravní podnik. Komunikace s nimi nebyla vůbec jednoduchá, pouze přes kontaktní formulář s tím, že vždy mají na odpověď 30 dnů. Tedy nepřišla mi odpověď do 12.12., kdy jsem měla termín k zaplacení pokuty.
Důležitá uvědomění
Během těch týdnů jsem si zpracovávala spoustu kostlivců, které mi v souvislosti s tímto vylezlo ven. Propadala jsem se dolů a vědomě stoupala nahoru… Dospěla jsem k mnoha uvědoměním, přijetí a odpuštění. Nejen druhým lidem, ale i sobě. Přijala jsem Vyšší rozhodnutí, že mám projít zkouškou nespravedlnosti a ztráty peněz. Procítila jsem přijetí té ztráty i ten pocit nespravedlnosti. A vyslala jsem nahoru rozhodnutí, že ano přijímám ztrátu peněz, ale chci si sama rozhodnout o svých penězích kam je vydám. Ne jako oběť zvůle moci autorit nade mnou, ale jako tvůrce. A s příchodem adventu mi přišla inspirace dát tuto částku na charitu. Tím se mi dost ulevilo, protože mi to působilo radost, že bych mohla pomoci potřebnějším. Pořád jsem se ale zmítala v pocitech nespravedlnosti.
Odevzdání se intuici
Rozhodující den nastal, když jsem měla poslední den na zaplacení pokuty. Vědomě jsem se rozhodla, že to nebudu řešit raciem a dám během dne prostor pocitům a intuici. Během práce v zaměstnání mi přišla živá vzpomínka, jak jsem tehdy v těžkých emocích došla nečekaně na Mírové náměstí, kde právě z baziliky sv. Ludmily začaly znít zvony…😇
Bezmyšlenkovitě jsem na YouTube vyhledala znění zvonů kostelů a při práci poslouchala… Cítila jsem, jak mě to vyneslo jako výtahem nahoru, jako tehdy na Mírovém náměstí… Pocítila jsem v sobě nádherný pocit nadhledu, pochopení, lásky, dá se říct až bezpodmínečné… A že je to vlastně všechno jedno, co se děje těm našim postavičkám tady dole. Jsme tu v pozemské škole a je tedy normální dělat i chyby. A to jak na jedné, tak na druhé straně. A především jsem procítila základní zákon vesmíru a to ZÁKON ROVNOVÁHY – pocítila jsem jistotu, že někde je nám bráno, ale zase jinde nám je dáno. A ve výsledku jsme na nule, v harmonickém středu. A tedy nemá smysl bát se o jakoukoliv ztrátu z nespravedlnosti.
Jsem přesvědčená, že toto bylo to kořenové uvědomění, na které se u mě čekalo – propustit starý omezující limit existenčního strachu. Vím už delší čas, že byl ve mně nevědomě od mých rodičů. A nyní jsem dospěla do zkoušky, abych ho propustila.
Láska existuje, jen se nesmíme bát překročit hranice našich limitujících omezení racia, tedy dosavadních našich zkušeností. Protože láska leží tam za těmi hranicemi, kde jsme ještě nikdy nebyli ❤️ Za hranicemi strachu, obav, stresu, nepříjemných pocitů viny, poslušnosti autoritám…
A já nyní překračovala tyto své hranice, cítila jsem jasně, že neustoupím zvůli moci, manipulaci, vydírání, že pro peníze jim NEDÁM SVOU DUŠI! A s tímto odhodláním jsem vstoupila za hranice strachu, že nezaplacením se mi pokuta zvýší a způsobím si další větší problémy s vymahači dluhů. A nic jsem neposlala! A kupodivu se mi ulevilo od strachu a cítila jsem se svobodně.
Svou duši jsem jim nedala. Pouze jsem jim opět napsala do kontaktního formuláře, že stále čekám na jejich odpověď. A projevila zájem a navrhla jsem smírčí řešení, že pokud nemohou pokutu zrušit, aby jí tedy snížili na tu částku jízdenky, kterou mi firma spravující aplikaci vrátila, protože nemám nejmenší problém jim svou jízdenku nezaplatit.
Můj přechod z extrému hodné a poslušné dokonalé holky do extrému rebelky a bojovnice za svobodu a nezávislost nese výsledky…
Hned druhý den mi přišlo vyjádření viz přiložené foto. Já vyhrála!😀👍😇 Především jsem vyhrála sama sebe…🥰
Žádný extrém
Žádný extrém není úplně dobrý, ani hodná holka, ani rebelka. Je třeba nezapomínat i na laskavost, toleranci, pochopení a respektování cesty druhého, jak on to v tuto chvíli má se svým vědomím. Každý člověk se snaží konat nejlépe jak umí právě v tuto chvíli. Proto není třeba ho obviňovat, ale chápat. Ale současně s tím, že se důsledně a důrazně postavíme za sebe a své hranice. Oba extrémy musí jít ruku v ruce a tím se vyváží do harmoničtějšího středu.
Jen se nebát jít za hranice svých limitujících omezení a strachů, pocitů oběti a bezmoci proti autoritám. A to ve svém nitru.
Když si nyní čtu všechna svá psaní dopravnímu podniku, vidím, jak jsem se změnila. Od prvního odvolání plného emocí zoufalé oběti až po poslední psaní usmířeného tvůrce konstruktivně spolupracujícího bez odporu v dané situaci. A o tom to je, POUŠTĚT SVÉ ODPORY, S LÁSKOU 💖
A toto je mé poselství i pro vás v tento adventní čas… Jiskra naděje a víry, že my jsme opravdu tvůrci svého života….👍😇🥰✨