1. část seriálu o našich planetárních učitelích
Procítění Slunce
Stačí říci Slunce, a každý si hned představí nádhernou světelnou žhavou kouli na obloze. A když se na ni zadíváme (samozřejmě skrze zavřené oči, pokud nemáme nějaký filtr), cítíme velký příval světla a energie, které zahltí celé tělo… Automaticky najednou začneme cítit radost, štěstí, začneme se usmívat, a máme chuť i radostí poskočit. Cítíme se najednou silní a plní odhodlání naplno žít náš život.
Můžeme i nadechovat sluneční světlo a představovat si, jak rosteme… Cítíme se velcí, odvážní a plní síly, udělat všechno, co si přejeme, co cítíme z našeho srdce. Naplnit svou skutečnou podstatu a smysl našeho života.
V ten okamžik zapomeneme na různé strachy a omezení. Ty nám namlouvá náš rozum, naprogramovaný z mládí autoritami i dalšími špatnými zkušenostmi. A brání nám tak konat podle toho, co skutečně chceme a cítíme.
Toto cvičení je dobré dělat co nejčastěji, alespoň na pár minut, kdykoliv vysvitne sluníčko. Nasáváme tak naši životní energii, sílu a odvahu konat podle sebe, pro svou radost, spokojenost a pocit naplnění našeho života…
A tímto jsme se nacítili na vlastnosti Slunce 🙂
Není to planeta, ale hvězda. V astrologii ji počítáme sice mezi planety, ale říkáme mu světlo. Stejně jako Luně, měsíci naší Země.
Slunce astronomicky
Slunce je naše nejbližší hvězda, která nám vůbec umožňuje náš život na Zemi. Je to hvězda průměrná, žlutý trpaslík, jedna z více jak miliard hvězd v naší galaxii. Obíhá kolem jejího středu a také samo rotuje.
Je to největší, nejjasnější a nejteplejší objekt Sluneční soustavy = tedy soustavy planet, měsíců, asteroidů a dalších objektů, které právě okolo Slunce uprostřed obíhají. Obsahuje 99,8% hmoty Sluneční soustavy.
Stáří Slunce je 4,5 miliardy let. A dále bude zářit asi 5-7 miliard let (pak se začne rozpínat v červeného obra, a nakonec vybuchne a stane se z něj trpaslík).
Slunce je stále živé, plné žhavého plazmatu, a povrch se neustále mění. Vznikají a zanikají sluneční skvrny, protuberance, erupce = ohromné výtrysky hmoty a energie, které ovlivňují i ostatní tělesa Sluneční soustavy, tedy i naší Zemi… Tu zásobuje teplem, světlem, energií, a tak umožňuje život na Zemi.
Slunce astrologicky
Z těchto vlastností skutečného Slunce lze tedy odvodit i symbolické vlastnosti Slunce, jako jednoho z astrologických bohů a učitelů nás lidí na Zemi.
Ano, je to životodárná energie, bez které nemůžeme přežít. Naše síla cokoliv tady na Zemi tvořit. A světlo, které nám dává radost do tvoření podle našeho cítění a představ – podle našeho srdce. Konat naši skutečnou podstatu, kterou jsme sem na Zem přišli konat, náš životní úkol a smysl našeho života. A každý podle znamení, ve kterém Slunce má.
Při cvičení naciťování na Slunce jsme cítili i tu radost, nadšení. A to nám dodává sílu a odvahu se nebát a jít za svým. Když konáme radostně, šíříme nadšení a radost i kolem sebe. A druzí cítí naši sílu, sebevědomí, energii, a to jako zrcadlo pak probouzí i v nich. Máme rádi sami sebe a tedy i druhé lidi, jsme společenští, přátelští, srdeční, laskaví, milí a ochotní k druhým. Máme dost té srdeční energie, lásky, a můžeme ji rozdávat, aniž by nám ubývala a vysávali jsme sebe.
Někdy to ale chvíli trvá, než se začnou ty zamrzlé bloky druhých rozpouštět. Často oni spíše zkouší zmrazit nás, naše nadšení, vzít nám naši sílu – rozumovými strachy, proč to nejde, proč na to nejsme dost dobří, co bychom měli dělat raději, dokonaleji. Prostě podle nich! A tím nás mohou zraňovat a probouzet strachy a nesebedůvěru i v nás. Jakoby hasí to naše zářící světlo a energii.
Co brzdí projev našeho Slunce?
To se děje bohužel především v dětství, od rodičů, od učitelů ve škole, prostě od autorit, v jejichž moci jako malí jsme. Protože jsme na nich existenčně závislí. Je třeba ale říct, že i oni takto konají podle úrovně zamrznutí svého Slunce – srdce, zase ze svého dětství. A jsou přesvědčeni, že nám dělají dobře, že to s námi dobře myslí. Bohužel v daný čas nejsou schopni více cítit své vlastní Slunce. Tedy své sebevědomí, sílu a energii konat podle sebe, a tak nechat konat i ty druhé, společně zářit.
Některým se to ještě nedaří, a větší záření ani neznají. Tedy ani nevědí, jaké jiné možnosti by ještě mohli mít. A proto tyto možnosti nechápou ani u nás.
Každý chce být dobrý a dokonalý, a proto si velmi těžko dokážou přiznat své chyby a nedokonalosti. Tím neznají svůj další potenciál, který by se jim tím přijetím a zlepšením sebe otevřel. Protože to sami nedokážou ani pochopit, natož zpracovat, brzdí i druhé okolo. A to z různých strachů, které oni z nevědomosti považují za lásku – třeba, abychom si neublížili, mají o nás péči. Vlastně nám tím nedůvěřují, že to zvládneme a berou nám tím naši sílu a sebedůvěru. Příliš starostlivosti a péče škodí.
Nebo ze strachů, abychom my nebyli třeba i lepší než oni, úspěšnější, oblíbenější, prostě dokonalejší. A tím by se ukázalo, jak oni jsou méně a nedokonalí. Tak se brání nesebevědomí lidé.
A tímto jsme si intuitivně představili vlastnosti nezvládaného Slunce – nesebevědomí nebo přehrávání sebevědomí, sobectví, egoismus, namyšlenost, pyšnost…
Pokračování příště….