Symbolika Štíra a Konečnosti – Zamyšlení nad putováním po zaniklých obcích bývalého vojenského prostoru Ralsko, dnes oborou Židlov
Štír symbolizuje energii konečnosti, která se vrací zpět do země, do hlubokých vrstev historie, a čeká, až ji někdo objeví. V tomto světle vidíme, že konec není nepřítelem života, ale jeho nedílnou součástí. Právě konečnost dává hodnotu a hloubku tomu, co máme. Umožňuje nám rozumět, proč jsme tady, a proč některé příběhy končí, aby mohly začít jiné.
Energie Štíra otevírá dveře k tomu, co je hluboko pohřbeno – k tomu, co zůstává skryté pod povrchem, ale co si přesto nese svůj význam a sílu. Podzimní čas Dušiček nás učí, že konečnost není něco, co bychom měli přehlížet nebo se tomu vyhýbat a bát se toho. Naopak, právě tato místa mi ukázala, že vše má svůj konec, a ten konec není nepřítelem, ale spíše připomínkou, že život má být plně prožitý.
Když jsme putovali krajinou, ve které už není slyšet dětský smích ani hluk pracovního dne, ale jen tiché ševelení listí a šepot větru, pochopila jsem, že se setkávám s pomíjivostí nejen zde, ale i v sobě. V tomto mlčení a ruinách jsem cítila hluboká spojení s těmi, kdo zde kdysi žili. Jakoby čas přestal existovat. Každý jejich krok, každé rozhodnutí a každá myšlenka byly nyní skryté pod nánosy času, a přesto tady v nějaké formě stále zůstávají. A já teď po nich mohla také kráčet…
Mám pocit, že jsme nejen zachytili obrazy těchto zaniklých míst, ale že jsme se skrze ně dotkli i svého vlastního příběhu. Zůstává ve mně vděčnost, že mohu jít touto cestou, že se mohu setkávat s tím, co bylo zapomenuto, a objevovat, jak i v tichu a prázdnotě tkví hluboký smysl a krása života.
A tak jsme se vrátili zpět do ruchu a hektičnosti reality dnešního světa s tím, že jsme se na této cestě dotkli nejen minulosti, ale také své vlastní přítomnosti, ba dokonce i budoucnosti…
Ač je téma temné, pro někoho až děsivě strašidelné, má toto setkání s konečností pozitivní poselstvím. Abychom méně ulpívali na hmotných statcích, majetku, domech. Aby si lidé aspoň občas představili, že teď jejich krásný dům může být za 80 let takovou ruinou v rumišti lesa. Že si majetek a nic hmotného po smrti odtud neodnesou.
Jak připomínám v dnešním druhém videu: PRACH JSI A V PRACH SE OBRÁTÍŠOd toho je právě svátek Památky zesnulých. Toto nejhlubší obrácení se do sebe nás duchovně vede k zamyšlení, co tady má smysl v našem životě?
Žít v radosti a nadšení, že jsme tady vůbec mohli několik let pobývat… A něco poznávat…
…
Dnes přikládám druhé video z druhého dne našeho putováníNa YouTube mého syna jsou krásné ohlasy, a prý toto druhé je ještě zajímavější než druhé. A také s mým nečekaným a spontánním vyjádřením
Pokud vás to zaujme, můžete si zadat odebírat videa mého syna, který se ve svém projektu „Toulky prostorem i časem“ k tomuto tématu často vrací, s různými tipy na toulání se…
Velmi to pomáhá neustále se vracet k nadhledu a lehkosti bytí…
Budu moc ráda za vaše reakce, pocity…