Symbolika Štíra a Konečnosti – Zamyšlení nad putováním po zaniklých obcích bývalého vojenského prostoru Ralsko, dnes oborou Židlov
Cesta přírodou nám někdy vypráví příběhy, které už dávno vyprchaly z paměti lidí, ale přesto zůstávají zakořeněné v místě samotném. V tomto období Dušiček a Slunce ve znamení Štíra nám příroda a dávná sídla připomínají, že vše, co nás obklopuje, má vlastní příběh, začátek i konec. A že život plyne jako řeka, kterou nelze zadržet…
Putovala jsme se synem dva dny krajinou, kde lesy skrývají paměť zaniklých obcí, rozvalin stavení a dávných příběhů. Když jsem procházela oblastí bývalého vojenského prostoru Ralsko, dnes oborou Židlov, setkávala jsem se na každém kroku s konečností, s důkazem, že i to, co je dnes živé a rušné, může jednou utichnout a ztratit se v zapomnění. Připadalo mi to celou dobu jako neskutečné…
Ponořila jsem se do své role kameramanky a podílela jsem se na natáčení cyklu tří videí z této oblasti pro synův projekt „Toulky prostorem i časem“. Zachytili jsme tak pro vás tu křehkou krásu a tajemství opuštěných vesnic.
A možná vám to také otevře hlubokou úvahu o konečnosti, která se prolíná životy nás všech… Jak symbolické právě v čase vlády hlubokého znamení Štíra, v čase dušiček…
Procházeli jsme místy kdysi živých obcí, kde zůstaly už jen rozpadlé základy domů, zapadlé listím a větvemi v rumišti lesa. Osamělé kameny, jako němí svědci osudů stovek lidí. Vše je dnes obrostlé mechem a stromy, jako by příroda sama vzala zpět, co jí kdysi patřilo.
Občas jsme mezi rozvalinami našli kousky starého nádobí – hrnky, lahve, hrnce. Obyčejné věci, které kdysi sloužily živým lidem. Však i dnes jakoby v sobě nesou otisk života dávných obyvatel. Při pohledu na tyto artefakty jsem cítila, že se dotýkám něčeho živého, co dýchá pod povrchem, pod vrstvou času, který tyto životy pohltil…
Dva dny mě provázelo uvědomění, jak pomíjivé je vše, co známe a máme. Tato místa kdysi žila tak, jako dnes žijeme my. Lidé zde zažívali radosti, ztráty, lásky a naděje. Tolik různých lidských osudů… A dnes jsou tichým svědectvím minulosti, ukrytým pod lesními porosty, schovaní před zrakem většiny světa.
Symbolika Štíra, který vládne tomuto období, je právě o hlubokém ponoru do minulosti, o tom, co se skrývá pod povrchem, o uvědomění, jak přetvořit bolest a ztrátu v nový smysl života… O zániku starého a zrození nového.
Dušičky jsou pro mě časem, kdy se ohlížíme zpět, kdy si připomínáme, že každý z nás je tady jen na chvíli. V těch dvou dnech putování jsme se synem natáčením přiváděli znovu na svět obraz těchto dávno ztracených příběhů – byli jsme tvůrci znovuzrození. A přitom jsem si uvědomovala, jak blízko máme sami ke konečnosti. Naše cesta je ohraničená stejně, jako jejich byla, a přece cítím, že každý okamžik, každý krok světem má svou váhu a zanechává tu nesmazatelné stopy. I když ne hmotné….
…
První video z našeho putování si můžete pustit jako dušičkovou meditaci.
Pokud vás to zaujme, můžete si zadat odebírat videa mého syna, který se ve svém projektu „Toulky prostorem i časem“ k tomuto tématu často vrací, s různými tipy na toulání se…
Velmi to pomáhá neustále se vracet k nadhledu a lehkosti bytí…
Budu moc ráda za vaše reakce, pocity…