Symbolika Štíra, smrti a svátku Památky zesnulých 
Milí přátelé, přichází svátek Památky zesnulých, a nám se otevírá jedinečná příležitost ponořit se do hluboké symboliky znamení Štíra.
Štírem právě prochází Slunce – poslechněte si nový video/podcast o jeho výzvách a energiích „KDYŽ SE ODHALUJEME SOBĚ SAMÝM
“!
“! Připomeňte si i včerejší příspěvek k Novoluní ve znamení Štíra.
Zapaluji svíčku svým blízkým a přicházejí mi různé hluboké pocity a uvědomění…. Ráda bych je sdílela s vámi, možná vás něco z toho osloví…
Znamení Štíra je spojeno s cykly smrti, znovuzrození a transformace. Není náhodou, že právě v tomto čase, kdy se dny zkracují, temnota noci se prodlužuje a příroda se stahuje do sebe, slavíme svátek, kdy vzpomínáme na ty, kteří nás opustili.
Smrt ve své podstatě není koncem, ale přirozeným přechodem – cestou k nové existenci, ke znovuzrození, k transformaci…
Štír (a jeho vládce Pluto), je tím, kdo tento přechod nejen chápe, ale také jím provází. Jeho energie nám připomíná, že v každé smrti, ať už doslovné či symbolické, se skrývá příslib nového začátku.
Hřbitov – místo ticha a pokoje
Představte si hřbitov, kam přicházíte zapálit svíčky na hroby svých blízkých. Ticho a klid tohoto místa jako by zrcadlily hlubokou vnitřní moudrost, kterou smrt přináší. Já hřbitov nevnímám jen jako místo smutku. Ale jako prostor, kde se propojujeme s těmi, kdo nás opustili, ale jejich energie stále zůstává součástí našich životů – jako připomínka nesmrtelnosti našich duší… A příslib znovuzrození…
Každý náhrobek je připomínkou toho, že život je nekonečný cyklus – zrození, růst, ztráta a znovuzrození.
Svíčka, kterou zapalujeme, symbolizuje světlo, které vede duši na její cestě. Je to plamen naděje, který ukazuje, že i ve tmě existuje světlo. Tento plamen je také připomínkou, že i když naše fyzické tělo zaniká, naše duše pokračuje. A právě v tomto uvědomění nacházíme pokoj – že smrt není děsivý konec, ale přirozená součást naší pozemské existence.
Štír nám připomíná, že abychom plně žili, potřebujeme se smířit se smrtí. A to nejen s fyzickou smrtí. Ale i s tou malou „smrtí“, kterou prožíváme prakticky každý den – s konečností všeho a všech. Smrt starých zvyků, vztahů, přesvědčení, věcí, práce, je nezbytná, aby se mohlo znovu zase něco nového narodit a růst.
Podobně jako listy právě nyní na podzim opadávají ze stromů, aby udělaly místo novému životu na jaře… Tak i my musíme pustit to, co už v našem životě dosloužilo, abychom mohli pokročit dál…
Většina lidí se smrti bojí, protože jim působí pocity strachu a nejistoty. Proto se raději tomuto tématu všemožně vyhýbají a chovají se, jakoby měli zde na Zemi zůstat navždy.
Proto je tu svátek Památka zesnulých jako připomínka, že smrt je součástí naší každodenní reality. Je to chvíle, kdy si připomínáme, že vše, co existuje, má svůj začátek i konec. Ale v tomto uvědomění je také hluboká úleva. Protože právě smrt dává životu jeho smysl. Bez konce by nebyly nové začátky. A bez ztráty bychom nepoznaly hodnotu všeho.
Smrt a Znovuzrození v nás samých
Často se uklidňujeme, že smrt je něco hodně vzdáleného a abstraktního. Ovšem zkuste si uvědomit, že každý den procházíme „malou smrtí“ a znovuzrozením. Každá bolest, kterou překonáme, každá ztráta, se kterou se vyrovnáme, nás posouvá blíže k naší podstatě. Štír nás zve k tomu, abychom se nebály těchto přechodů, ale abychom je přijaly jako přirozenou součást života. Minimálně každý z nás prochází takovou malou smrtí každý večer při usínání, a znovuzrozením ráno při probuzení… A není to děsivé, že?
Památka zesnulých je připomínkou toho, že ti, kteří odešli, nejsou ztraceni. Jejich energie zůstává s námi, stejně jako naše vlastní duše zůstává věčná. Zapalte svíčku, posaďte se na chvíli v tichu a nechte tuto energii plynout vaším srdcem. V tomto tichu můžete slyšet šepot duší, které vám připomínají, že smrt je jen jednou částí nekonečného cyklu…
Vnímám to jako pokoru hmotné postavičky k něčemu, co ji převyšuje… A v tom se rodí naše moudrost a síla… Opouštíme totiž strachy z konečností všeho a všech… A tuto energii, kterou tím ztrácíme, můžeme dát plně do našeho života…
Tímto příspěvkem bych vás chtěla povzbudit, abyste přijaly symboliku Štíra a Smrti do svého života. Nechte odejít, co vám už neslouží, a otevřete se novým začátkům. Stejně jako Fénix povstává z popela, i vy můžete projít tímto transformačním procesem a objevit svou sílu žít skutečně svůj život autenticky.
Smrt a život jsou dvě strany téže mince– nemůže být jedna bez druhé. A my jsme součástí tohoto věčného cyklu… To je základní pravda našeho života.
Já jsem smrt přijala díky setkání s ní z očí do očí s odchodem mých rodičů a kamarádky… Cítím, že tímto jsme připravováni i na svůj odchod. Už to není pro mě tak děsivé a smutné, vždyť tam na druhém břehu už je tolik známých a blízkých…
.
Jak vy, milé ženy zvládáte odchod svých nejbližších?
A jak svůj?
Sdílejte, nejste v tom samy. Týká se to nás všech…
Jak se říká „Smrt je jediná jistota na tomto světě“